Firemní časopis v praxi: Co po vás ten grafik chce?

Pokud při tvorbě magazínu nechcete, aby fotografie ředitele společnosti vedle úvodníku vypadala, jako kdyby jí někdo poskládal v Minecraftu, doporučujeme dobře naslouchat požadavkům grafika. Že je občas tak trochu záhadné, co to po vás vlastně chce? Nezoufejte! Máme pro vás příkladový slovník, díky kterému se naučíte požadavkům kreativního týmu nejen rozumět, ale dokonce je i předvídat.

Online aplikace na úpravu a zpracování fotografií v nás mohou vyvolat pocit, že grafikem by mohl být každý. Dostupnost a snadná uživatelská ovladatelnost skutečně umožňují celé řadě lidi se kreativně vyřádit, snadno realizovat své vizuální představy a nasbírat jejich pomocí lajky na sociální síti. Jenže někdy je potřeba výslednou práci vytisknout. To, co odděluje nadšence s telefonem plným aplikací od profesionála, je schopnost připravit schopně data po technologické stránce. Jako stavitel potřebuje cihly a maltu, aby postavil dům, designér potřebuje určité podklady, aby z toho postavil grafický produkt, který se při prvním náhledu v tiskárně nesesype jako domeček karet za vlahého letního vánku. Které to jsou?

Kvalitní fotografie, 300 DPI

Dívali jste se někdy hodně zblízka na billboard? Pak jste určitě viděli spoustu malinkých barevných teček. Ty poskládány vedle sebe tvoří jakousi velice drobnou mozaiku, která zdálky působí jako celistvá fotografie. Tyhle barevné tečky označujeme termínem DPI, tedy: „Dots per inch“ nebo-li „body na palec“. Hodnota udává, kolik malinkých barevných teček vedle sebe na jednom čtverečním palci tvoří právě zmíněnou mozaiku. Na billboardu zblízka vidět jsou, nicméně při tisku v magazínu si jich pouhým okem bez zvětšovacího skla nevšimnete. Je potřeba, abych těchto bodíků bylo na každém čtverečním palci tolik, jako bylo odvážných Sparťanů při bitvě u Thermopyl. Tedy 300. Pokud jich je méně, fotografie je nekvalitní, kostičkovaná nebo rozmazaná.

Samozřejmě tento údaj platí při zachování poměru stran. Pokud mám fotku 5x10 cm s hodnotou 300 DPI, pak v případě, že jí zvětším na 10x20 cm, bude mít fotka už jen 150 DPI a nebude vyhovující pro tisk.

V kontrastu k poměrně vysokým požadavkům na kvalitu fotografií do tisku, v online prostředí stačí k ostrosti pouze 72. Proto se vám někdy může stát, že fotka dostatečně kvalitní na obrazovce nevyhovuje online prostředí.

Podklady ve CMYKu

U tiskových bodů ještě chvilku zůstaneme. Jakoukoliv barvu, kterou chcete vytisknout, vytváříme ve skutečnosti prostou kombinací čtyř barev: azurové (cyan), růžové (magenta), žluté (yellow) a černé (black). Jejich kombinací, kterou nastavujeme v procentech, vytváříme všechny ostatní barvy. Když chce grafik zelenou, nastaví 100% žluté a 100% azurové a má zelenou. Pokud chce tmavě zelenou, přidá k tomu trochu černé.

V reálu tento údaj ukazuje, kolik procent jednotlivých barev bude právě tvořit těch 300 tiskových bodů na jednom. V případě naší zelené se přes sebe přetiskne jednolitá vrstva azurové a žluté.

Oproti tomu na monitoru jsou jednotlivé barvy tvořeny jiným barevným profilem, tzv. RGB – tedy červenou (red), zelenou (green) a modrou (blue). Funguje to podobně, jen hodně zblízka nevidíte čtyři barvy, ale tři. Udávají se v hodnotách od nuly do 255. Pokud nastavíte u všech třech hodnotu 255, dostanete bílou barvu, pokud nula tak černou.

Někdy se stává, když se převádí barvy z RGB do CMYKu, že dojde k jejich změně. Například v odstínech nebo sytosti. V případě fotografií to nevadí, protože ty si grafik stejně před tiskem musí upravit, aby byly vytištěné hezky barevné a svěží.

Pokud ovšem posíláte grafikovi již hotový vizuál (například reklamu do magazínu), bude po vás chtít data ve CMYKu. Pokud tu grafiku sám nevytvářel, nemůže být zodpovědný za to, jak to vyleze z tiskárny. Například u firemního loga může posun v barevnosti vést k tomu, že z vaší krásné firemní modré bude nakonec omšelá modrá oblohy dusící se v městském smogu.

Logo ve křivkách

Zobrazovat data není nutné pouze pomocí bodů, které jsou vedle sebe namačkané jako cestující příměstského vlaku v ranní špičce. Kromě bodů můžeme využívat i čáry, tzv. vektory. Jejich výhoda je snadná editace a naprosto nekonečná možnost je libovolně zvětšovat a zmenšovat bez ztráty kvality. Je ovšem náročné tímto způsobem zobrazovat velké množství detailů. Vektorová grafika se tak používá při vytváření log nebo ilustraci.

Grafik může chtít logo ve křivkách, protože ho může libovolně zvětšit či zmenšit a ono neztratí nic na své kvalitě. U takových dat lze snadno editovat barvy – pohlídat například, že se používají správné odstíny navržené korporátním manuálem.

Jak poznáte, že je grafika ve křivkách? Takové soubory mají svoje specifické koncovky. Zatím, co koncovky PNG, TIFF nebo JPG označují soubory s bodovou grafikou, AI, EPS nebo SVG označují soubory s vektorovou grafikou. V souborech typu PDF najdete obojí.

Prosím o zaslání inzerce se spadávkou

V případě, že grafik umisťuje inzerci od externího dodavatele, požaduje podklady se spadávkou. Co to znamená?

Tiskařský stroj je obrovská mašina sestávající se z čtyř masivních válců, různých pásů, posuvníků, pák, budíků a tisíců různých namazaných a seřízených součástek. Celé to vydává kakafonii neuvěřitelných zvuků a lomozu. Podobný zvuk jako rotačky v akci má už jen gigantický mechanický pavouk poháněný uhlím, který sestavil doktor Divnoláska za účelem ovládnutí světa.

Dá se proto očekávat, že při tisku dochází k určitým drobným posunům a je těžké zaručit, že bude výsledek přesný na milimetr.

Je přesný na pět milimetrů.

Pokud tedy fotografie (nebo jakákoliv jiná grafika) sahá až ke kraji stránky, musíme jí při přípravě dat přetáhnout pět milimetrů přes. Kdyby byla přesně na kraj, může se při tisku a ořezu stát, že se ta obrovská mašina netrefí o nějaký ten milimetr nebo dva a vedle fotky bude bílý nepotištěný pruh.

Data na zrcadlo vs data na spad

Zrcadlo, zrcadlo, v zemi zdejší, kdo je v grafice nejzběhlejší? Nejspíš ten, kdo nevymýšlí rádobyvtipné zkomoleniny vět ze slavných pohádek, ale tuší, co tyto termíny znamenají. Teď to budete i vy.

Už víme, pokud chceme mít grafické objekty až do kraje stránky, musíme o pět milimetrů přetáhnout. Jsou ale i nějaká pravidla pro to, jak daleko by měli být objekty vzdálené od okraje stránky uvnitř? To nám právě prozrazuje termín „zrcadlo“.

To je pokaždé trochu jiné, záleží na typu tiskovin a konkrétním nastavení, které navrhne grafik. Některé magazíny mají schválně větší vnitřní okraje, protože výsledný vzhled pak působí vzdušněji.

Každopádně kvůli zmíněné vůli je vždy potřeba mít grafiku, pokud není na spad, nejméně 5 mm od vnitřního okraje stránky. Těch pět milimetrů je opravdové minimum, které navíc nikdy nevypadá pěkně – určitě je lepší používat okraje 10-15 milimetrů.

Potřebuji klid na práci

Pokud tohle grafik řekne, je čas opustit prostor za jeho zády a přestat na něj zuřivě mávat, když má nasazená sluchátka a poslouchá hudbu.

Nyní má totiž vše co potřebuje a dává dohromady grafiku vizuálně krásnou a technologicky prakticky dokonalou.

Firemní časopis vám rádi napíšeme celý, nebo pomůžeme s čímkoliv, co vám hoří. Přepněte na nás

Firemní časopis v praxi: Co po vás ten grafik chce?
Čtěte dál
Online marketing Vývoj

Web Performance – rychlost a výkon je na internetu rozhodující

Se stále se zvyšující rychlostí a stabilitou internetového připojení už není v dnešní době technicky problém využívat internet k věcem, které ještě nedávno nebyly možné. Právě rychlost a dostupnost internetového připojení umožnila vytvořit podmínky pro přenos do té doby nemyslitelných obchodních aktivit.

16. 08. 2021
Design

Třetí rozměr pohledu na váš byznys. Víte, co je lentikulární tisk a jak ho využít?

Ne, že by klasickým plakátům úplně odzvonilo. Ale pro prezentaci ve 21. století můžete využít ještě daleko sofistikovanější metody tisku. Jednou z nich je například tzv. „lentikulární tisk“. Je dobré o něm vědět především z jednoho důvodu: zákazníci na něm mohou oči nechat.

28. 07. 2021